Rum Distillery Bologne, Basse-Terre

Historie

Jako nejstarší lihovar na Guadeloupe odhaluje Bologne bohatou historii života lidí, včetně konfliktů přicházejících s cukrem na počátku sedmnáctého století.

Rodina holandských protestantů de Bologne pocházejících z Francie emigrovala v šestnáctém století do španělské kolonie v Brazílii. Zatímco španělé byli posedlí hledáním zlata v novém světě, nizozemsští uprchlíci bohatli pěstováním cukrové třtiny a prodejem cukru v Evropě.

V roce 1640 získalo Portugalsko na Španělsku nezávislost. Portugalci společně s Brazilci pak vyhlásili válku holandským pěstitelům v Brazílii. Ti byli znovu nuceni odejít. Poté, co konvoj několika lodí s dvanácti stovkami uprchlíků odmítl pozvání na převážně katolický Martinik, přistál na začátku roku 1654 na Guadeloupe. Prosperující rodina de Bologne si z Brazílie přinesla zlato, stříbro, otroky a zařízení cukrovaru.

V roce 1664 začal Louis de Bologne a jeho dva synové, Guillaume a Pierre, budovat základnu obchodu s cukrem v jihozápadní části Guadeloupe. Sto letech byl rodinný podnik de Bologne velmi úspěšný. Ale v roce 1764 nebyl Joseph Samuel de Bologne schopen platit své dluhy a panství bylo prodáno.

Během následujících třinácti letech změnilo panství třikrát majitele. Panství se skládalo z třtinového mlýna, cukrovaru, lihovaru, krásného cihlového panského domu, samostatné kuchyně, slepičárny a vězení.

O dva roky později, za francouzská revoluce (1789-1802), došlo v Paříži k události, která změnila životy všech otroků. Když byl 4. února 1794 podepsán dekret o zrušení otroctví, velké množství nově osvobozených otroků vstoupilo do vojska a šlo do války, případně prostě zmizelo. O osm let později bylo otroctví obnoveno, ale boje zničili jak panství samotné, tak jeho schopnost produkovat cukr.

Panství Bologne s cukrovarem opět měnilo majitele, než jej 26. května 1830 koupil před Jean-Antoine Ame-Noel. Černoch, "svobodně zrozený," pocházející z Bouillante, svobodný zednář, rybář, korzár, spekulant a pěstitel kávy. Do té doby nevlastnil žádný černoch cukrovar takového významu jako ten v Bologne.

Panství se skládalo z několika hlavních domů, lepšího třtinového mlýna, čtyř kotlů, filtrů pro výrobu cukru a čtyřkamenového mlýna na mletí manioku. V lihovaru je dodnes k vidění třtinový mlýn a kamenný akvadukt přivádějící vodu z řeky.

Hospodářské problémy plantážníků, zdůrazněné definitivním zrušení otroctví v roce 1848, přimělo Jeana-Antoine zorganizovat Société agriculturale s šedesáti členy. Zisky z této spolupráce byly rozdíleny rovným dílem mezi vlastníky pozemků, vybavení a pracovních sil.

V roce 1850 byl Jean-Antoine pohřben v malé zahradě vedle lihovaru ve středu 140hektarového pozemku. Francois Joseph Ame-Noel zdědil strýcovu štěstěnu, ale i přes urputnou snahu cukrovarnický průmysl i nadále klesal. V roce 1874 přestal být schopen platit dluhy a jeho majetek byl vydražen.

V roce 1873 postavila společnost Le Dentu & Cie Corporation centrální cukrovar Usine de la Basse-Terre. Znamenalo to obrat ve vývoji cukrovarnického průmyslu. Importovali moderní stroje, které ztrojnásobili účinnost krystalizačního procesu. Dokonce byla pro přepravu cukrové třtiny do továrny postavena i železnice. I miliony franků utržené prodejem dluhopisů šli do modernizace provozu. V roce 1875 byl dům Bologne vyčleněn pro osobní potřebu M. Emile Le Dentu.

Když už Usine de la Basse-Terre nebyl schopen splácet obrovské dluhy, rozprodali panství v roce 1887 v dražbě. 3. listopadu 1930 koupil dům a pozemek M. Louis Sargenton-Callard. V současné době se o provoz lihovaru v Bologni stará Suzanne Sargenton-Callard.

Rum Bologne pochází z lihovaru na Basse-Terre koupeném Louise Callardem roku 1927 a rozšířeném roku 1945.

V roce 2021 je lihovar stále v provozu.