Annaberg Sugar Plantation

Historie

Návštěva Annaberg Sugar Plantation je jedním z nejlepších výletů na ostrově St. Johns Island. Virgin Islands National Park Service má vlastní prohlídkovou trasu, která prochází historií ostrova od ruin po částečně rekonstruované budovy. Tato plantáž vám dá nahlédnout do minulosti ostrova a dopadu cukrovarnického průmyslu.

Annaberg Sugar Plantation je pojmenována po dceři Christophera Williama Gottschalka Anně. Překlad slova Annaberg z dánštiny znamená Annin vrch. Plantáž byla postaven v roce 1718. Většina dnes stojících budov je z 19. století, ale stěna koňského mlýna a obydlí pro otroky pocházejí z 18. století.

Domy pro otroky jen taktak že stojí. V době zdejší výroby cukru pracovali otroci na polích, v koňském mlýně a dělali prakticky vše, co bylo na plantáži třeba. Tyto domy, kterým otroci říkali domov, byly vyrobeny z mazanice a proutí. Mazanice byla směsí korálů, vápna a písku, kterou vypálili a smíchali s melasou a bahnem. Proutí bylo z kávovníku. Střechy byly vyrobeny buď ze zbytků cukrové třtiny nebo palmových listů.

Strmé kopce za továrnou byly kdysi osázené cukrovou třtinou. Vodu přinášeli každé rostlině ručně a během sklizně otroci většinou pracovali 18-20 hodin denně. Třtinu museli sklidit, naložit do vozíků a pak svést dolů k cukrovaru.

Až budete bloudit po troskách, všimněte si strmého kopce za továrnou. Celá stráň byla osazena cukrovou třtinou. Pozemek nejdříve vykáceli a vypálili. Svah terasovitě upravili kamennými zídkämi. Na takto připravené pole zasázeli třtinu. Vodu na zalévání tahali po kopci ručně. Když nastal čas ke sklizni, otroci pracovali až 18 nebo 20 hodin denně. Stonky rozřezali, naložili do vozíků tažených osly a dopravili do cukrovaru. Celodenní práce otroků byla nutná, šťávu museli vylisovat do 24 hodin po sklizni, nebo se zkazila.

Pro odšťavení cukrové třtiny užívali jak větrný, tak i koňský mlýn. Po odšťavení mohli začít s výrobou cukru a rumu.

Můžete si všimnout zříceniny nádrží ve mlýně a zbytky dalších na kopci. Vodu z nich používali na zalévání třtinových polí přes akvadukty.

Všichni majitelé plantáží na Panenských ostrovech měli na práci otroky, kteří zpracovávali cukrovou třtinu, bavlnu a další produkty pěstované v trópech. Majitelé otroků museli najít levný způsob výživy svých otroků, když doprava jídla byla drahá a majitelé nebyli ochotni uvolnit pro výrobu jídla půdu užívanou pro cukrovou třtinu a další tropické plodiny. Mnozí otrokáři otrokům poskytli různé pozemky nevhodné k pěstování třtiny nebo bavlny. Otrok si tak pěstoval na políčku vlastní stravu. Ale to bylo jediné jídlo, které měli. V případě sucha nebo jiných přírodních katastrof otroci neměli co jíst. To je důvod, proč se otroci bouřili a pokoušeli se o útěk. Mnoho otroků v období sucha v 70. létech 18. století umíralo hladem. V roce 1867 zasáhl tuto oblast velký hurikán a plantáž Annaberg zůstala opuštěna. Otroci se museli starat sami o sebe, ale nesměli bydlet a pracovat na plantáži.

Carl Emanuel Francis na počátku 20. století postavil na pozemku kuchyni a v místě někdejších ubikací pro otroky si postavil dům. Když v roce 1924 udeřil na Annaberg další velký hurikán, našla rodina útočiště ve větrném mlýně. Francis a jeho rodina chovali na usedlosti dobytek až do roku 1935. V roce 1935 koupil plantáž Herman Creque. V roce 1955 ji koupil Rockefeller a daroval ji národnímu parku. Dům zbořili, kuchyň zůstala.