Hobé, Pardubice

Historie

Předchůdce: Wertheimer, Pardubice

---

Do 1993 - součást firmy Východočeské konzervárny a lihovary, n.p.
1993 - Privatizace

---

V roce 1867 založil Ignác Wertheimer v Pardubicích továrnu na výrobu lihu. Později byl podnik rozšířen o výrobu octa, na počátku 20. století byla jakost pardubického lihu všeobecně uznávaná nejen v Rakousku-Uhersku. Ve dvacátých letech 20. století se zde dokonce vyráběla kolínská voda a kosmetika německé firmy z Kolína nad Rýnem. Mezníkem pro firmu bylo převedení výroby likérů značky Hobé z pražských Modřan roku 1929 do Pardubic. V průběhu dalších desetiletí se měnil název i majitel. Značka lihovin Hobé však již zůstala spjata s pardubickou likérkou. Na jaře roku 2003 získala zkrachovalou společnost v dražbě za 14,6 mil. Kč do svého majetku českobudějovická společnost SALER a.s., jejíž hlavní činností je pronájem nemovitostí. Výroba zde byla ukončena a veškeré zařízení bylo rozprodáno. Historie lihovaru v Pardubicích tak po 136 letech skončila.

---

Počátky dnešní továrny ORION se již tradičně spojují s rokem 1891, kdy "František Maršner v malé dílně na Královských Vinohradech začal vařit na primitivním ohništi za svitu petrolejové lampy turecký med." Vedle Orionky vznikala v Praze řada dalších cukrovinářských závodů, z nichž nejznámější byla RUPA. Zakladatelem firmy byl Rudolf Pachl, který koupil od firmy Damase Hobé továrnu s pozemky v Modřanech. Od založení této modřanské továrny v roce 1902 se v objektu vystřídala řada činností. Nejdříve tu byla pila, pak výroba dřevité vlny, slévárna, výroba zapalovačů, marmelády a destilace likérů. V říjnu roku 1932 zahájil Rudolf Pachl s 200 zaměstnanci výrobu v Modřanech, aby tak zvládl vánoční poptávku po sladkém zboží.

---

Naproti dnešní nádražní budově se dodnes nachází tovární komplex lihovaru, který své počátky datuje k roku 1867. Výstavba objektu byla započata rok poté, co byla zahájena činnost nedalekého cukrovaru. V roce 1870 byl spuštěn provoz Továrny na čištění lihu a výrobu lihovin studenou cestou, jíž založil Ignác Wertheimer. Slibně se rozvíjející podnik postihl v roce 1875 rozsáhlý požár a celý tovární objekt musel být znovu vybudován. Modernější duch výstavby odstartoval rozvoj velké rafinerie lihu, která k sobě roku 1882 přibrala ještě výrobu octa. První pardubickou rafinerii lihu, továrnu na likéry a octovou tresť Ignáce Wertheimera vedl až do roku 1899 její zakladatel, po jeho smrti přešla firma do vlastnictví vdovy Berty a jeho dvou synů, Maxe a Huga. Vedení podniku se ujal nejstarší syn Max. Počátkem 20. století byla kvalita pardubického lihu všeobecně uznávaná. Nový šéf zahájil další významnou etapu modernizace a jeho prvním výrazným počinem bylo rozšíření továrny o průmyslový lihovar v roce 1904, jenž vybavil destilačními aparáty systému „Pampe“ poprvé využité v rakouské monarchii. Kvalitu jemného lihu až do první světové války oceňovali i odběratelé ve Švýcarsku, kam se líh vyvážel pod značkou Schweizer Feinsprint. Od roku 1909 byla ústřední kancelář továrny přesunuta do Prahy, několik let poté se na období první světové války přestěhovala do Vídně. Po dobu válečného konfliktu se stejně jako mnoho jiných firem potýkala s nedostatkem kvalifikovaných sil i výrobních surovin. Příchodem prvorepublikové éry se její výroba opět naplno rozeběhla, ústřední kancelář se vrátila zpět do Prahy a továrna časem rozšířila svůj sortiment. Tentokrát získala v roce 1923 licenci na výrobu kolínské vody a kosmetického přípravku německé firmy Johann Maria Farina se sídlem v Kolíně nad Rýnem a stala se jejím generálním zástupcem v ČSR. Charakteristické lahvičky této nejstarší a původní kolínské vody, jejíž receptura je datována k roku 1709, se spolu s dalšími kosmetickými výrobky objevovaly na pultech obchodů pod označením „Červená značka Farina“, na její ochranné známce byl červený lotosový květ. K roku 1924 byl rodinný podnik přeměněn na akciovou společnost s kapitálem 6 milionů Kč, přesto nadpoloviční většina akcií zůstala v majetku rodiny Wertheimerových. Na konci 20. let 20. století se po šedesátileté odmlce továrna navrátila k výrobě jemných francouzských likérů, stalo se tak poté, co firma získala všechny akcie firmy Damase Hobé and Cie, S. A. a do pardubické továrny byla roku 1929 z Modřan převedena výroba těchto značkových likérů.

Ani rozsáhlý požár, který v továrním komplexu vypukl po zasažení bleskem v roce 1930, nezastavil prosperující podnik. Poté co byl v Šenově na Moravě zrušen lihovar a pardubická společnost jej roku 1933 koupila, zařadila se tak svou velikostí na první místo ve svém oboru v Československu. Od roku 1935 došlo ke změně na postu šéfa společnosti, vedení na několik let převzal Hugo Wertheimer. Příchodem německých okupantů do Československa v roce 1939 se situace ve vedení podniku změnila, protože byla většina akcií lihovaru v židovských rukách, vztahoval se na podnik zákon o židovském majetku a firma se dostala pod nucenou správu. Rodina Wertheimerových emigrovala a do Československa se nevrátila ani po skončení války. Roku 1939 byla společnost zapsaná v obchodním rejstříku jako Pardubický lihovar, rafinerie lihu a octárna, a. s. V době druhé světové války opět došlo k značnému omezení výroby lihu a od roku 1942 až do 1. října 1945 platil zákaz výroby kosmetických výrobků, po jejím obnovení pokračoval prodej pod ochrannou známkou „PARKOS“ (pardubická kosmetika). Po skončení války byl k 1. lednu 1946 podnik znárodněn a pardubický lihovar se stal ústředním závodem národního podniku Pardubické závody lihovarské, jeho dalšími složkami byl mimo jiné lihovar v Chrudimi a likérka Hobé. Další změna v pojmenování nastala po únorovém převratu v roce 1948, lihovar v Pardubicích byl hlavním závodem podniku Východočeské lihovary a octárny. Toto seskupení trvalo jen několik let, neboť polovina padesátých let přinesla další reorganizaci průmyslu a lihovary byly slučovány s konzervárnami. Podnikové ředitelství nově vzniklých Východočeských konzerváren a lihovarů se přesunulo do Nového Města nad Metují a pardubická výrobna se stala jeho součástí. Další změny přišly až po listopadových událostech v roce 1989, dne 7. prosince 1990 byl zřízen nový podnik s názvem Hobé, státní podnik Pardubice. Bylo tak navázáno na dřívější samostatnost i tradiční výrobu likérů. V letech 1991–1992 se sortiment likérů značky Hobé rozšířil o nové příchutě: ananasovou, banánovou, oříškovou a mandlovou. Postupně vzrostl zájem o další výrobky, zejména vodku či tuzemský rum, a to jak v České republice, tak i v zahraničí. Dnes však opuštěné tovární budovy nevypovídají o dřívější slávě téměř nic, mnoho výroben již bylo zbouráno a zbylé části slouží dnes k pronájmu.

---