Slovlik, Leopoldov

Historie

Evropské lihovarnictví začátkem 19. století

Toto vše se dělo v době bouřlivého rozvoje lihovin průmyslu ve Francii, v Německu i v Rakousko-uherské monarchii, přesněji v její uherské části, kam patřilo i dnešní území Slovenska. Rozmach tohoto odvětví provázelo množství vědeckých objevů, které napomáhaly překonávat lihovarníkům každodenní potíže. Vědecké základy kvasného průmyslu vznikly ve Francii, odtud pochází i postup zpracování cukrové řepy i melasy na líh. Leopoldovský lihovar postavili právě na základě francouzských vědeckých poznatků. Podle historicky známých skutečností však vyráběly líh na tomto principu pouze 2 kampaně před první světovou válkou a poté od roku 1933 do roku 1949.

Francouzské objevy zdokonalili němečtí vědci, kteří se věnovali zejména mechanické části zpracování lihu. V Německu vznikly i první lihovarnické školy. Leopoldovský lihovar patřil do skupiny uherského lihovinového průmyslu s mimořádně vysokou úrovní. Prof. Dr. Jean Effort z Brusselského kvasného institutu, vynikající vědec, autor mnoha vynálezů v oblasti kvasného průmyslu a znalec poměrů v uherském lihovarnictví se vyjádřil takto: "V Rakousku, zejména však v Uhersku, vyvíjelo se lihovarnictví zcela odlišně od vývoje ve Francii a v Německu. Vznikly tam první velkokapacitní lihovary, které vedly technici špičkové úrovně. Za rozkvět lihovarnické výroby děkují tam velmi mnoho těmto snaživým a inteligentním spolupracovníkům, kteří s neutuchající pílí a nadšení prováděly výzkumné práce a ze svého zaměstnání dokázali udělat skutečné umění. Tito uherští technici přivedly na vysokou technologickou a technickou úroveň nejen lihovary ve své vlasti, ale uvedli do života i moderní lihovarnický průmysl v Americe, kde na přelomu 19. a 20. století vedly jistý počet továren na výrobu lihu."

První kampaň a válečné události

Po první kampani v roce 1911 vykoupil Uherský Lihovarský kartel zemědělských lihovarů po vícenásobném jednání od akciové společnosti celou majetkovou podstatu lihovaru a daroval ji uherskému státu s podmínkou, že se v něm nebude vyrábět líh. Proč? Kartel viděl v leopoldovském lihovaru nebezpečnou konkurenci a ohrožení vlastních pozic na trhu s lihem. Krátce po této ztrátě přišla I. sv. válka a po ní se továrna dostala do rukou československého státu.

V r. 1923 dal stát lihovar do nájmu Spolku slovenských cukrovarů pod názvem Považský liehovar v Leopoldove. Až do roku 1929 se v závodě vyráběl rafinovaný líh jemný a velejemný z nakoupeného surového lihu, denaturovaný líh, rum, lihoviny konzumní a značkové a jako přidružená výroba se až do roku 1950 těžily štěrkopísky. 11. července 1930 založili okolní statkáři a dobře situovaní živnostníci novou akciovou společnost Nájom štátneho liehovaru a rafinérie, úč. spol. v Leopoldově. Pod tímto názvem fungoval lihovar až do znárodnění. V období II. sv. války dali majitelé zrekonstruovat průmyslový lihovar a rozšířili tak surovinovou základnu. V zadní části areálu vyrostla rozlehlá budova se zařízeními na komplexní zpracování cukrové řepy a melasy s unikátním zařízením na výrobu glycerolu technologií podle patentu Zdenka Staška. Podle dostupných pramenů výroba glycerolu takovýmto způsobem neměla obdoby nikde na světě.

Začátkem roku 1942 začali stavět i nynější administrativní budovu.

Roky 1945 - 1948

Během II. sv. války leopoldovský lihovar neutrpěl žádné škody na budovách a zařízeních. Po přechodu fronty zde byly dočasně zřízeny letecké dílny Rudé armády - opravovali se zde letecké motory. V r. 1945 adaptovali starou likérku na ovocný lihovar, kde se vyráběl zejména Borovičkový destilát. Po osvobození se závod dostal pod národní správu. Vznikl národní podnik s poměrně širokým předmětem podnikání (výroba a zušlechťování všech druhů lihu, výroba likérů a lihovin, sodovek s přísadou i bez přísady, umělého a přirozeného ledu, octa, ovocných šťáv, nealkoholických nápojů, obchod s vínem a pivem...)

Po únoru 1948

Spolu s ostatními potravinářskými a lihovarnické podniky prošel po únoru 1948 i leopoldovský lihovar obdobím změn a reorganizací, které vyžadovaly zejména řadu opatření v oblasti ekonomiky a řízení. V roce 1952 připojili k podniku 38 zemědělských družstevních lihovarů, později k nim přibyly ještě další. Po reorganizaci se n. p. Západoslovenský lihový průmysl sestával ze základního závodu s výrobou surového lihu, rafinovaného lihu jemného a technického, denaturovaného lihu, lihovin konzumních i značkových a některých dalších komodit. V první polovině 60. let v závodě proběhla rozsáhlá investiční výstavba a vybudovali nové provozu na výrobu kyseliny citronové a sušených krmných kvasnic. Nárůst výroby zaznamenala i nejstarší část závodu - průmyslový lihovar. Začala pracovat nová centralizovaná octárna, která umožnila několikanásobné zvýšení produkce kvasného octa.

Dnes je lihovar akciovou společností, která navazuje na to nejlepší z jeho bohaté historie. Současní majitelé sledují vývoj v lihovarnictví ve vyspělých zemích a drží krok s nejnovějšími trendy.

V Lihovarské ročence 1937 je uveden lihovar "Nájom štátneho liehovaru a rafinerie v Leopoldové", založeno 1912.