Dynybyl, Říčany

Historie

1918 - firma založena na pražském Žižkově.
1942 - přestěhování do Říčan
1848 - znárodnění
1991 - navrácení podniku rodině Emila Dynybyla
1999 - firmu získala Vin & Spirit, Švédsko

Emil Dynybyl se narodil 21. listopadu 1897 v Praze na Žižkově. Vyučil se obchodním příručím. V roce 1918, kdy začal v pronajatých prostorách na Žižkově výrobu, mu bylo 21 let a byl svobodný.

Dne 19. listopadu 1919 nahlásil Okresní správě politické na Žižkově, že bude provozovat výrobu likérů ve své výrobně na Žižkově studenou cestou, a přihlásil se za člena společenství výrobců likérů.Jeho žádosti bylo vyhověno až 16. listopadu 1920. V povolení stálo: "...ku nákupu za účelem dalšího prodeje ku obchodování s těmito předměty vlastní výroby: koňaku, rumu, slivovice, punče a likérů různých druhů své výroby."

Vzhledem k tomu, že se výroba dařila a rozrůstala, požádal v lednu 1926 majitel o zápis do obchodního rejstříku. Žádost k soudu přišla 2. února 1926 a ten zapsání firmy ve znění navrhovaném majitelem neprodleně schválil. Návrh na název firmy zněl: "Likéry a lihové nápoje "Verda Stelo" Emil Dynybyl. Česká finanční prokuratura se postavila proti zápisu. Svůj postoj zdůraznili úředníci následovně: "Dle čl. 16 odst. 2 obchodního zákona může znění firmy obsahovat dodatky blíže určující závod nebo osobu." Postavili se proti označení "Verda Stelo", tedy názvu "Zelená hvězda", a zdůrazňovali, že toto označení nemá s výrobou ani další činností jmenovaného žádnou souvislost, a také není prokázáno, že by šlo o ochrannou známku.

Obchodní a živnostenská komora však po provedené kontrole v podniku zjistila, že výroba odpovídá tomu, co firma nahlásila, a proti zvolenému znění názvu firmy neměla námitky. Navíc komora upozornila, že majitel firmy Dynybyl má na známkovém úřadu chráněnou slovní známku "Verda Stelo" od17. listopadu 1921 pod č. rejstříku 18 163 pro likérové výrobky. Tímto firmua její název podpořila. A v březnu 1926 rozhodl Vrchní zemský soud v Praze jako soud rekurzní, že název firmy, jak to požadoval její majitel, vyhovuje po všech stránkách zákonům a není s nimi v žádném rozporu. Odmítl tak rekurz finanční prokuratury.

V průběhu hospodářské krize se i přes řadu potíží firma udržela, a to díky tomu, že za dobu uplynulých deseti let nashromáždil její majitel dostatečný kapitál. Po ukončení hospodářské krize a po oživení československé ekonomiky se situace dále zlepšovala, a tak mohl majitel zakoupit v roce 1939 dřevozpracující firmu Lehovec v Říčanech, tzv. kopytárnu, kde se vyráběly dřevěné výrobky pro obuvnické dílny. Součástí areálu byla i stará říčanská elektrárna. V této době již bylo zaměstnáno u firmy na Žižkově celkem 47 osob

Okupace republiky však ztížila situaci českých živnostníků avýrobců. Především museli používat pro své firmy dvojjazyčné názvy,novou registraci podle říšských zákonů. Například v žádosti o změnu protokolace a názvu firmy, kterou firma podala v červenci 1941 vzhledem k velkému rozšíření podniku, již používá majitel dvojjazyčný opis živnostenského listu a prohlášení o arijském původu.

Ve své žádosti pojmenovává firmu Nápojový průmysl "Verda Stelo", Emil Dynybyl, Praha XI. Změnil se nejen název, ale i obsah činnosti. Podle živnostenského listu z roku mohl vyrábět alkohol pouze studenou cestou, kdežto podle nového živnostenského listu z roku 1940 mohl provozovat živnost výroby lihovin destilací. Dále mu nový list umožňoval i výrobu ovocných a maltosových vín, neléčivých i lihuprostých limonádových sirupů.

O zvýšeném rozsahu výroby svědčí zakoupení objektů v Říčanech a jejich přestavba nalihovar. Dodnes jsou v části říčanského objektu vidět vybudované kádě na kvašení ovoce. Výroba zde byla zahájena v průběhu roku 1942. Po dohodě s obchodní a živnostenskou komorou však byl stanoven konečný název firmy u Krajského obchodního soudu jako soudu rejstříkového pro zápis do obchodního rejstříku: Továrna na lihoviny, šumivá vína a šťávy "Verda Stelo", Emil Dynybyl, Praha XI.V německém jazyce se firma nazývala Spirituosen, Schaumwein und Frucht säftefabrik "Verda Stelo", Emil Dynybyl, Prag XI.Ochranná známka "Verda Stelo" platila také pro všechny výrobky firmy, a to od 16. dubna 1942 pod číslem 77 625. Po osvobození a obnovení samostatné Československé republikyse firma i nadále úspěšně rozvíjela. Měla dva prokuristy; jedním z nich byla manželka pana Dynybyla.

27. února 1948 zavedl Zemský národní výbor v Praze do majetku a podniku národní správu. Správcem byl ustaven Československý průmysl lihovarský a drožďařský, národní podnik, Praha II, Na Poříčí 28, který do podniku stanovil svého zmocněnce. Dosavadní majitelé se museli zdržet jakéhokoliv zásahu do jednání národních správců. Ti museli zajistit jak chod podniku, tak celé jeho hospodaření. Národním správcem byl jako zastupitel průmyslu jmenován Bohumil Rejfek z Prahy XI.V roce 1948 byla na základě znárodňovacích dekretů, stejně jako desítky dalších lihovarů, konzerváren, drožďáren a pivovarů, znárodněna i firma Emila Dynybyla. Došlo k tomu na základě vyhlášky ministra výživy z 21. června 1948 číslo 1232, část 123, ve druhé etapě znárodnění.

Dne 28. června 1948 byla zrušena i národní správa a národní správce byl zproštěn funkce. Firma Dynybyl byla ministerstvem výživy v Praze začleněna vyhláškou 2166 v Úředním listě I, část 161/48, do národního podniku Československé lihovary a octárny v Praze. Spolu s vinnými sklepy v Hlubočepích, likérkou na Žižkově a vinnými sklepy na žižkovském nákladovém nádraží byl i ovocný lihovar v Říčanech začleněn postupně do Koncernu konzerváren a lihovarů Praha. Po roce 1950 začalo koncentrování likérek a lihovarů do větších celků. Již od roku 1945 byl podnik budován tak, že se postupně zařadil mezi největší a kapacitně nejvýkonnější lihovary v tehdejším Československu. V rámci snižování počtu lihovarů, likérek a obdobných zařízení došlo k tomu, že pražská provozovna byla v roce 1952 zrušena a celá výroba přenesena do Říčan.

Od padesátých let tak vyráběl říčanský lihovar konzumní lihoviny teplou i studenou cestou v mnoha druzích, slivovici, šampaňské, ovocné sirupy a dezertní vína. Zajišťoval rovněž prodej různých dovážených vín. Kvalita výrobků byla na takové úrovni, že od roku 1961 převzal lihovar výrobu značkových výrobků Krohn Brothers – Souček Mochov, čímž dokázal stoprocentní kvalitu své práce. Jak rychle vzrůstala výroba, dokazuje následující srovnání. V roce 1960 vyrobil závod asi 140 000 lahví, o 9 let později už to bylo 2 322 000 lahví značkových lihovin (kromě Kemény) a 365 000 miniatur.

Závod se stal držitelem několika mezinárodních vyznamenání za kvalitu výrobků. Na mezinárodní přehlídce lihovarů v Pardubicích získal Grand Prix a zlaté a stříbrné medaile za značkové lihoviny.

Po roce 1989 byl podnik navrácen dceři pana Dynybyla. Firma se po čtyřiceti letech vrátila k dlouholeté rodinné tradici a navázala na obchodní úspěchy minulosti. Protože rodina dcery pana Dynybyla žije v Kanadě, rozhodla se firmu prodat. Vzhledem k tomu, že říčanský lihovar měl mimořádně dobré jméno nejen doma, ale i v zahraničí, koupila ho v roce 1999 švédská firma Vin and Spirit AB, která je výrobcem světoznámé Absolut Vodky. Tak se stala likérka v Říčanech majetkem Švédského království.

Roku 2005 firma [tj. Vin and Spirit AB] prodala veškeré ochranné známky společnosti Bohemia Sekt a výrobu v Čechách zastavila. V areálu někdejšího slavného podniku dnes sídlí výrobce železných slitin Commexim Group a likéry Dynybyl se pod hlavičkou Bohemia Sektu vyrábějí v Mikulově.

Roku 2005 se majitelem chátrajícího závodu stala společnost Titan Real Invest, která začala plánovat přestavbu na obchodní centrum. Konverze někdejšího průmyslového areálu proběhla v letech 2009 až 2011 a s výsledkem je spokojen jak investor, tak město.